Tetsuo – Amber, 174bpm

May 10th, 2013

Pohodový liquidfunkový set. Enjoy.

1. Zyon Base – Ghetto Blues
2. Nemanoe – Junglesoul
3. Brother – It’s Your Jazz
4. Brother – Lower East Side – Original Mix
5. ATP – Forget Me Not
6. Switch & Stunna – Together
7. Spectrasoul – Tender Doubt
8. Specific – Down To You
9. Sinistarr – Anorak
10. Robustus – Thoughts Fly Off
11. NotioN – Woeful
12. Mr Joseph – Cut Up Music
13. Molecular Structures , Prozoo & Euphorics – Holiday
14. Calibre – Let Me Hold You

Mixcloud

Fotografie – umění vnímat

May 9th, 2013

Vzpomínám si na svůj první fotoaparát. Byl celý kovový a oproti ostatním fotoaparátům měl páčku, časovátko, různá kolečka a věcičku, co měří světlo. Neměl žádný obal, takže ho člověk musel nosit neustále v ruce, a když už ho do toho batohu dal, tak musel dávat opravdu pozor, aby se mu něco nestalo. Vzpomínám si, jak jsem zkoumal krásné odrazy na čočkách. A co to teprve bylo za nádheru,  když jsem zjistil, že je možné ty čočky odšroubovat a dívat se skrze ně! Doma jsme měli ještě jeden plastový fotoaparát, ale s tím to nebyla taková sranda – zmáčknout a bylo to. Byl lehký, skladný a fotky z něj byly pěkné. Byly všechny ale takové stejné. Ze Zenitu, jak mu táta říkával, byla naopak každá fotka trochu jiná. Ne všechny byly podařené, avšak některé z nich měly své kouzlo. Obličeje z vystupujícího rozmazaného pozadí, lidé v pohybu a moje malá sestřička, kterou jsem donutil pózovat na spacáku. Nevěděl jsem, jaký je ve fotoaparátech rozdíl, ale když jsem jel na výlet, tak jsem pokaždé sáhnul po Zenitu. S postupem času se začaly objevovat digitální fotoaparáty, ze kterých jsem byl nadšený a musel jsem jeden z nich mít. Když už jsem ve svých třinácti letech ušetřil peníze na ten nejlevnější digitál z inzertního letáku, přišel táta domů a řekl mi, že se na něj ptal v práci. “Jsou to vyhozené peníze.” řekl. Tak moc jsem ho chtěl! Nakonec jsem si ho ale nekoupil a už jsem potom ani moc nefotil – neměl jsem totiž digitál a na film to v tu chvíli “nemělo cenu”. Přišly jiné zájmy a Zenit ležel ve skříni.

Sestřička na spacáku

Bylo tomu koncem léta. Jasně modrá obloha a načervenalé světlo zapadajícího slunce. Ležel jsem u přítelkyně na terase a přemýšlel jsem o životě, lidech, práci a ideálech. Znal jsem jejího kamaráda, Luboše, už delší dobu a věděl jsem o něm, že se vášnivě věnuje fotografii. Luboš je taková nadpřirozená osoba. Přivezl jsem mu Praktiku, kterou jsem měl doma po tom, co mi zemřel děda. Dlouho jsem neviděl u člověka takové nadšení. Pořád tu Praktiku zkoumal a jakmile s ním někdo chtěl mluvit, tak se jejich rozhovor stejně po chvilce přesunul k Praktice. Přišel za mnou. Začal mi ukazovat co je co, povídal o tom, co se s tím dá dělat a tak vůbec. To nadšení! Náš rozhovor skončil snad až za dvě hodiny. To už jsem musel odjíždět domů. Cítil jsem se jako osvícený. To, co mi řekl, šlo do hloubky. Zanechalo to ve mě silný pocit, který mě nutil přemýšlet. Spojoval jsem útržky ve větší celky. Aktivně jsem hledal jádro věci, až jsem našel pocity.

Lavička v parku

Netrvalo to dlouho a pořídil jsem si kinofilmovou zrcadlovku. Svůj volný čas, tedy vlastně i ten, který bych měl věnovat práci, jsem věnoval zkoumání fotek mistrů, četbě článků a procházení knih. Chodil jsem ven a díval jsem se kolem sebe. Nosil jsem fotoaparát neustále s sebou, ale nikam jsem nespěchal – o každé fotografii jsem přemýšlel. Snažil jsem se cítit své okolí. Hledat úhel pohledu, který nejlépe vyjádří pocit, který chci předat. Hledat objekty fotografie a manipulovat s nimi. Vybírat světlo, barvy, textury. Hledat výrazy v obličeji člověka. Sledovat způsob, jakým se světlo rozkládá na různých typech povrchu. Sledovat procesy lidské činnosti a nalézat v nich to, co vyjadřuje samotnou jejich podstatu. Dívat se. Sledovat. Přemýšlet. Proces, který jsem nastartoval vedl k tomu, že mi mé okolí přinášelo neustále nové poznatky. Ve fotografii již nadále nebylo v mých silách zohledňovat všechny proměnné. Zahodil jsem logiku a dal jsem prostor intuici.

Stará klika

Ve stejnou dobu jsem se věnoval divadlu, zpěvu, hře na klavír a kreslení a byla to právě fotografie, která mi umožnila všechno propojit. Cítit pocit ze své řeči a pohybu, cítit sladěnost jednotlivých nástrojů a pocit, který vyjadřuje nakreslený obličej. To všechno mi fotografie umožnila pojmenovat. S postupem času začínám rozpoznávat jemnější nuance a začínám nacházet krásu. Krásu, kterážto je ideou souladu. Stejně jako ideje, jsou i duše věčné a nesmrtelné, avšak sestupují dočasně do lidí. Dík svému rozumu dlí duše v říši idejí, avšak vznětlivostí a žádostivostí jsou strhovány k zemi a poutány za trest tělem. Pak bývají nešťastné, neboť postrádají ztracený ráj – moudro, spravedlnost či dobro svým tělesným zrakem nespatřují. Výjimkou je krása, připomínka čehosi dokonalého. Zbožštění krásy je projevem lásky k dokonalosti, k ideálům. Rozpomínání se na svět idejí, ve kterém přebývala naše duše.

Zastavit se, nechat působit, vnímat.

Tetsuo – Purple, 140bpm

October 28th, 2012

Po dlouhé době jsem nahrál nový dubstepový set.

Tracklist:

SP:MC & LX ONE – Down
Icicle – Breathing Again
Indigo – Creep
V.I.V.E.K – Kismet (Destiny)
V.I.V.E.K – Out Of Reach
Heavy1 – Asianova
Monky – Float
Tunnidge – Universal
SP:MC & LX ONE – Judgement
Kontext – Fear Of Laughing
Phaeleh – Awakening
Kontext – Daphnia Pulex
Arkist – Sexy Space Mother

Mixcloud

O tak zvané nesmrtelnosti díla básnického

September 19th, 2012


Dnes tedy všecka snad díla lidská, která nevznikla přímo z ukojení hladu a jiných potřeb hmotných, vycházejí za dobytím nesmrtelnosti nebo slávy, neboť ona jest její podmínkou. Ale kolik z nich jí vpravdě dochází? Rok co rok tisknou se desettisíce sbírek lyrických, novel, románů, dramat, malují se desettisíce, ne-li stotisíce obrazů, teše se o málo méně soch, vrhá se na papír spousta symfonií a oper, a snad všichni jejich původcové jsou přesvědčeni, že díla jejich nezhltí po máchovsku mluveno “času vztek:” že přeplují přes něj na druhý břeh. Zatím co jejich skutečný osud praví: veliká většina z vás je mrtvě narozena; jiná, stejně velká, jsou efemery, mušky jednodenní, které zhynou se slunce západem; malá jen menšina z vás bude čtena, hrána, nazírána rok, deset, dvacet, třicet, padesát let, aby na konec byla přec jen prázdným jménem v čítankách, katalozích, soupisech, dějinách a obtěžovala marně pamět školáků, a za dalších padesát nebo sto let vypadne i z nich na velkou radost mozků soustavně přetěžovaných. Hle, tak se končívají pravidlem výpravy za slávou a nesmrtelností! ~ F.X.Šalda

Chicken out

September 17th, 2012

“Ve skutečnosti jsme srabi, co se bojí kouknout pod do skříně, natož vyrazit do temného lesa. Ležíme v posteli značky Prozac s věčně rozsvícenou lampičkou značky Hypotéka, pro jistotu baštíme brambůrky Cipralex, díváme se na televizi značky Viagra a běží tam nonstop program Pojištění. Za plotem štěká Nezaměstnanost a vyje Nejistota, MaléSebevědomí se tam přetahuje se SpolečenskýmNeuznáním, v komíně hučí Nevěra (někoho, koho ani neznáme, ale předstíráme k němu… co vlastně?), podlahy jsou kluzké NedostatkemLásky, nad tím vším se vznáší mraky Bolesti a Osamění a zdálky připlouvá stratocumulus Smrt.” ~ La Tibor

12 Monkeys

September 17th, 2012

[James Cole found a spider and knows he's got to take it with him, let's it crawl over his hand while deciding what to do with it]
Jeffrey Goines:
You know what crazy is? Crazy is majority rules. Take germs, for example.
James Cole:
Germs?
Jeffrey Goines:
Uh-huh. In the eighteenth century, no such thing, nada, nothing. No one ever imagined such a thing. No sane person, anyway. Ah! Ah! Along comes this doctor, uh, uh, uh, Semmelweis, Semmelweis. Semmelweis comes along. He’s trying to convince people, well, other doctors mainly, that’s there’s these teeny tiny invisible bad things called germs that get into your body and make you sick. Ah? He’s trying to get doctors to wash their hands. What is this guy? Crazy? Teeny, tiny, invisible? What do you call it? Uh-uh, germs? Huh? What? Now, cut to the 20th century. Last week, as a matter of fact, before I got dragged into this hellhole. I go in to order a burger in this fast food joint, and the guy drops it on the floor. Jim, he picks it up, he wipes it off, he hands it to me like it’s all OK. “What about the germs?” I say. He says, “I don’t believe in germs. Germs is just a plot they made up so they can sell you disinfectants and soaps.” Now he’s crazy, right? See?
[James Cole finally takes the spider into his mouth, Jeffrey Goines is either too deep into his talk or unimpressed by this and continues his talk as if nothing happened]
Jeffrey Goines:
Ah! Ah! There’s no right, there’s no wrong, there’s only popular opinion. You… you… you believe in germs, right?

Bioinformatika

February 14th, 2012

 

Pro člověka, který se celý život pohybuje v oblasti informačních technologií je úžasné zjišťovat, jak moc se příroda na molekulární úrovni podobá principům, které jsou mu známé právě z oboru informatiky. Optimalizace s jakou buňky pracují je až obdivuhodná. Transkripce, translace, DNA, RNA a z nich celý buněčný systém. Pracuje na činnosti, která je daná pomocí DNA a sdružuje se do vyšších buněčných struktur.

HC08/HCS08 Instruction Set Cheat Sheet

October 23rd, 2011

I’ve made a cheat sheet for HC08/HSC08 programming. Based on freescale documentation.

Download

It’s only about you

October 3rd, 2011

Neustále o něčem sníme, chceme něčeho dosáhnout, chceme umět kreslit, běhat, zpívat, hrát na hudební nástroj. S výčtem činností bych mohl pokračovat dál. Chceme, ale chceme to hned. Budeme radši roky hledat nejkratší cestu namísto toho, abychom se po nějaké cestě vydali. Jaktože když jsem přečetl tolik knih, jaktože se nic nezměnilo? Nejde mi to? Nemám na to talent? Blbost. Prostě to není o čtení knih, není to o tom, že si koupíte boty na běhání, který vás i svojí cenou přesvědčily o tom, že s nimi prostě budete běhat jako Emil Zátopek. Myslíte si, že svých výsledků dosáhl právě díky své obuvi? Boty jsou právě ta snažší cesta. Je to ale ta, kterou vidíte krásně vyzdobenou růžovým listím a vábí vás na ní její líbivá melodie. Tahle cesta má na svém začátku ceduli, které si ani nevšimnete. Je zarostlá mechem, avšak to je pouze povrchová úprava, která vypadá přírodně a nevinně. Pod mechem je několik ochranných vrstev přes které se dá prohlédnout pouze vaším vlastním uvědoměním. Vlastně ani nezáleží na tom, když vám řeknu, co tam je napsaného. Je tam znak kruhového objezdu a nápis Konzum. Jdete po ní a vidíte spoustu dalších odboček s podobnými cedulemi, avšak všechny tyto cesty jsou kruhovými objezdy které se vracejí zpět na původní cestu. Cestu jménem: vydělat a dřít se u toho jak debil, přitom bejt pořád naštvanej, že po vás někdo chce něco, co vlastně vůbec dělat nechcete, ale bojíte se, že kdyby jste něco řekli, tak ztratíte práci, nenajdete si jinou a budete se muset vzdát něčeho, co vlastně vůbec nepotřebuje. Avšak to, že to není potřeba si většinou ani neuvědomíte – chcete to, musíte to mít. Pak tyhle vydělaný peníze strčit do něčeho, o čem jste přesvědčeni, že to změní váš život. Že už nebudete muset chodit po doktorech (mimo jiné právě kvůli depresi z práce), protože budete přírodní alfa samci a sexbomby z časopisů, ze kterých zdraví jenom srší (aneb ještě, že máme photoshop). Nebudete muset řešit peníze, jelikož s novou publikací, kterou si přečtete, budete nad věcí a budete rozumět tržní politice natolik, že už nikdy nebudete muset hnout prstem. A budete svůj zadek vozit v nejnovějších vozech Lamborghiny – a to ještě v takových, které vám budou vyrobeny na míru zdarma, jelikož je to pro tuto firmu čest někomu tak významnému poskytnout takovou službu. Teď otázka…veříte tomu, nebo tomu chcete věřit, protože nemáte nic jiného než tuto ideu? Ideu dokonalosti. Přesně jak by řekl Tyler Durden: “Koupil jsem si moc pěknou sedačku, která vyjadřovala moji osobnost a doplňovala se s okolním vybavením. Jo měl jsem sedačku a řekl jsem si, že tohle už mám za sebou…mám to vyřešený. Další krůček k dokonalosti.” No a jeho alter ego mu na to řekne: “Sebezdokonalování je onanie, přestaň se snažit stát dokonalým. Přijmy to jaký jsi a nesnaž se být někým jiným. Někým koho ani neznáš, člověkem, jehož vlastnosti jsou vysněné společností. Ideálním člověkem. Stop being perfect! Fuck that!” Tyhle kruhy jsou zapeklitá věc.

Enjoy your new T-Shirt

September 29th, 2011

Jo, možná mám někdy pocit, že jsem někdo víc. Možná se občas cítím jako někdo vyvolený. Někdo, kdo dokáže se vším pohnout a ostatní jsou nic. Avšak miluji ty záblesky vědomí, které mi říkají, že je to přesně naopak. Že mezi miliardami lidí jsem já nic. Vidím lidi tak, jak bych viděl sám sebe a najednou nedělám rozdíl. Oni jsou já a já jsem oni. Vidím, že se trápí, něco jim přináší radost, ale také cítím, proč říkají to, co říkají a pokud je opravdu posloucháte – a tím nemyslím je jen slyšet, ale opravdu poslouchat – pak se můžete dozvědět mnoho a zároveň se můžete i mnohé naučit o sobě samých. Zjistit například to, že snem mnoha lidí je běhat, nebo jíst zdravě. Mnozí o tom mluví a předhánějí se v tom, kdo je lepší, jelikož je to sen globální a stejně tak jako je láska univerzálním jazykem je i toto univerzální přání – alespoň v západní civilizaci. V té, která má dostatek a nemusí se zajímat o to, zda přežijí, zda neumřou hlady, nebo zda když vyjdou ven, tak si nemusí dávat pozor na každém rohu, aby je někdo neokradl. A přesto si stěžujeme. OK, je tu mnoho věcí, které by šly zlepšit, ale pořád bychom měli myslet na to, že my jsme ty hyeny kvůli kterým ostatní trpí. Jsme konzumenti, kteří vytváří poptávku po věcech, které vůbec nepotřebujeme. Chceme nízkou cenu, pěkný design a kvalita nás už moc nezajímá. Hlavně když nám to, co jsme si pořídili, přinese ve společnosti úspěch. Avšak už nevidíme, kdo za tím vším stojí. Kolik práce dala výroba jednoho trika koupeného v síti monster globálních prodejen. Vezměte si, jak dlouho byste takové triko, které obchodní řetězec koupí za 20Kč a prodává ho za 200Kč, vyráběli vy. Ve 20Kč je započtena doprava, provize pro výrobce a nějaké malé procento nakonec dostane ten, kdo ho vyrobil. Hierarchie vykořisťování na jejímž konci stojíte vy, jelikož to tak chcete.